Dovolená v Itálii

Obsah

• Benátky
• Florencie
• Řím
• Mapy & tipy

21. 7. – 22. 7. 2017 (Pá, So)

Místo válení u moře, které necháme na příště, jsme vyrazili na cestu za historií. Nočním žlutým autobusem z Brna do Mestre a dál 15 minut lokálním vlakem do Benátek. Cesta za moc nestála, jen Eliška se vyspala, protože jsem ji během jízdy držel v různých spacích polohách, ale tak to má být. Příště volím letadlo, na spaní v autobuse už se necítím.

Benátky

Uličky, můstky, historie, romantika. Dvěma slovy: krásné bludiště. Místo kde se ztratíte i s mapou, i když je pravda, že cesty k hlavním atrakcím jsou ošipkované.

Z nádraží jsme vypluli vodním autobusem – vaporettem. Těžce předražená plavba, ale minimálně jednou se projet lodí po Canale Grande je povinnost, navíc jde pořád o výprodej proti ceně za gondolu. A holky spokojeně obdivovaly okolí.

Do hotelu a ven

Po prvním krátkém bloudění jsme se dostali do hotelu, uložili tam velký kufr a tradá zpátky do města. V Benátkách funguje systém veřejných fontánek, kde si můžete nabrat pitnou vodu, tleskám, super věc.

Teráska

Udělat si přehled z výšky, navíc zadarmo jsme šli do místní Vaňkovky – do obchodního domu Fondaco dei Tedeschi. Stačí vyjet po červených schodech a po chvilce čekání v řadě se kocháte parádním výhledem.

Ponte di Rialto

Poblíž je nejstarší most přes Grande kanál – Rialto, z roku 1591. Smetánka zvažovala, že návrh zadají esu Michelangelovi, nakonec most navrhl pan Ponte a udělal to dobře.

V okolí je spousta stánků se suvenýry. Je to ráj turistů a pouličních prodejců, které jsme s Eliškou přejmenovali na „neštovice“, kvůli jejich neodbytnosti a množení. Nebyli jen u mostu, ale ve všech částech Benátek, kde je větší výskyt turistů.

Jenže hoši, na reciprocitu alias daruj růži a pak chtěj peníze vám neskočíme, maximálně jednou.

Hlavní tahák

Všichni návštěvníci musí vidět náměstí San Marco, proto přijeli. My měli v plánu víc míst, ale tahle nádhera nás samozřejmě taky zajímala.

Vybaveni selfie tyčkou a škraboškou jsme obdivovali majestátní baziliku sv. Marka, Campanile – nejvyšší budovu Benátek (99 m), Palazzo Ducale – Dóžecí palác (dovnitř jsme nešli, ale prý to za ty prachy stojí), Ponte dei Sospiri – most vzdechů (odkud z paláce odsouzení chodili přímo do vězení a tak to pro některé byl poslední pohled na svobodě) a další budovy s historií. Kdo si chce dát svoji nejdražší kávu, ale stylově, nechť na náměstí vyhledá kvárnu Florian.

Ještě pozor na krmiče, nebrat si od nich zrní. Jednak za to budou chtít prachy a pokuta 500 EUR za krmení holoubků taky nepotěší.

Zpět do hotelu na řádný check-in a prospání, přece jenom se na nás únava po probdělé noci v autobuse začala podepisovat. A na podvečer znovu ven – druhé kolo procházky začalo první pizzou v Itálii. Nic extra, zato káva a zmrzlina – velmi dobře.

Podruhé okolí náměstí San Marco, které jsme v poledne kvůli únavě opustili. Večerní náměstí mělo atmosféru, jako celé Benátky. Nejlíp si ji ale vychutnáte, když se dostanete mimo hlavní trasy a zabloudíte do bočních uliček.

23. 7. 2017 (Ne)

Gallerie dell’Accademia

Po vychytané snídani v hotelu jsme se lodí dopravili ke galerii dell’Accademia. Bellini, Titian, Tintoretto a další, byla by škoda nepodívat se na jejich práce.

Nedaleko je další z celkem čtyř hlavních mostů, příhodně nazvaný most u galerie – Ponte dell’Accademia. Vypadá jako nejstarší, protože je dřevěný, ale není. Původně byl vytvořený z oceli, jenže nestál za moc a tak jej o pár desítek let předělali do dřeva.

Basilica di Santa Maria della Salute

Vede k ní hezká procházka po pobřeží a historka, proč byla postavená: V roce 1630 Benátčané zažívali morovou epidemii, při které padla třetina populace, tak se rozhodli poprosit o božskou pomoc. Zavázali se, že když je svatá Marie alias patronka zdraví zbaví moru, postaví jí kostel. Asi to zabralo.

Najednou jsme zjistili, že maminka zmizela. Trochu lapálie, protože mobil jsem měl na hotelu. Pobíhání a hledání nás brzy přestalo bavit, byl čas na momentku v masce. Naštěstí se Dung do půl hodinky objevila.

Frari

Po svačince jsme pokračovali do klidnější části Benátek, ke kostelu Frari, protože „taťka chtěl vidět další gotiku“. Cesta byla dlouhá a my se motali v kruhu, těžko uvěřit vzhledem k velikosti kostela. Eliška se zabavila coby odháněčka holubů a za 3 minuty vyčistila celé náměstí.

Moc jsem chtěl najít bar, kde sedával Casanova, pil vínečko a balil paničky (Cantina Do Mori), ale nakonec jsme šli rovnou na hotel, protože se přihlásila únava.

24. 7. 2017 (Po)

Sbohem Benátky, i přes kupy turistů od nás máte nejvíc bodů za atmosféru, ta voda v ulicích je cosi magického. Jedeme dál, do kolébky renesance.

Na skok do Florencie

Pro přesun mezi městy jsou nejpohodlnější expresní vlaky – freccia. Je dobré si jízdenky koupit přes internet klidně i měsíc předem, protože ubývají. Cesta je to rychlá a pohodlná.

Už nás vítalo nádraží Santa Maria Novella a tak jsme přidali do kroku, protože plán zněl jasně – stihnout co nejvíc. Střed Florencie je tak malý, že se všude dá dostat pohodlně pěšky. Každopádně den na prozkoumání města je málo, doporučuju minimálně dva až tři.

Duomo

Symbol Florencie a čtvrtá největší katedrála na světě, majestátní stavba. Pro fanšmejkry je možné zaplatit si výšlap na kopuli s parádním výhledem.

Dal jsem na rady Tripadviseru a dovnitř holky nehnal, protože mě zajímalo místo posledního odpočinku Galilea. Jde o krásně vyzdobenou františkánskou baziliku – Santa Croce. Kromě Galilea v ní leží i Donatello, Machiavelli, Rossini a je vážně velkolepá.

Palazzo Vecchio

Radnice a další ze symbolů Florencie, bydlela tady místní smetánka.

Přístupné je muzeum a radniční věž (95 m), která se dá za poplatek vyšlapat po schodech, což nebylo tak těžké, horší je fronta. Ale řeknu vám, že čekání za to stojí. Plus na náměstí je replika Michelangelovi sochy – Davida. Ten pravý šestitunový mramorový je v muzeu Galleria Accademia.

Nakonec honem k nejstaršímu mostu – Ponte Vecchio, jediný, který ve Florencii přežil 2. světovou válku. Při západu slunce vypadá skvostně.

25. 7. 2017 (Út)

Uffizi vs Accademia

Bohužel, měli jsme čas navštívit jen jednu ze dvou nej galerií. Vidět originál Davida nebo obrazy od pánů jako Botticelli, da Vinci, Raffaello, Caravaggio, bylo těžké dilema. Každý má jiné preference, já nakonec vybral obrazy v Ufizzy galerii.

Říkal jsem si, holky ráno popoženu, vstaneme brzy, nasnídáme se, ať jsme na místě před osmou. K muzeu jsme se dostali v devět a 100 metrová fronta nevypadala dobře.

Opravdu doporučuju zarezervovat si lístky předem, stojí to jen pár euro navíc. A nedopadnete jako já, že si koupíte předraženou vstupenku od slečny hledající ve frontě zoufalce, kteří se třepou na to dostat dovnitř, ale nejspíš se tam kvůli frontě včas nedostanou.

Další čtyři doporučená místa, když máte den navíc

1. Už zmiňovaná Galleria Accademia nejen s Davidem.
2. Palazzo Pitti – palác postavený rodinkou Pitti, kteří chtěli rodině Medici ukázat, že na to taky mají. Paradoxně jej později přebrali a využívali Medici jako osobní rezidenci. V paláci je suprová galerie a další muzea.
3. Park Giardino di Boboli, který je za palácem, jako fajn místo k odpočinku.
4. Bazilika Santa Maria Novella, protože jde o jeden z nejvýznamnějších gotických kostelů.

Tam všude jsme nebyli, ale chtěli.

Zbývalo odhlásit se z hotelu, dát si oběd a vyrazit na vlak směr Řím.

Všechny cesty vedou do Říma

Na nádraží jsem sestoupali do metra a zajeli k hotelu, přesněji do B & B. Naše první Bed & Breakfast ubytování a bylo to příjemné překvapení. Lepší než hotel, prostorné, s vlastní kuchyní.

Basilica di San Giovanni in Laterano

Je hlavní křesťanský svatostánek, papá všech kostelů, hned přes ulici. Do 14. stol. šlo o hlavní místo kde působil papež, i dnes tam chodí a nedivím se mu.

Colosseum

Cesta do Říma, bez návštěvy jeho symbolu, co by to bylo? Gladiátorská aréna postavená za císaře Vespasiána. Na Koloseu prý makalo 60 000 židovských otroků a zfoukli to za 9 let.

Sakra, ale bylo zavřeno. Tak dovnitř musíme jiný den. Nevadí, všem se nám tam líbilo i tak. Eliška si zaskákala na kamenech, tisíce let starých, předpokládám.

26. 7. 2017 (St)

Hurá do centra na celodenní procházku. Začali jsme známými Španělskými schody.

A šup k Trevi fontáně, další ikoně města. Jedna vhozená mince má zajistit návrat do Říma, dvě jsou pro zamilování a tři pro svatbu s italem. Turistky tam denně nahází 3 000 eur. Narvané k prasknutí, k fontáně se prakticky nedá dostat.

Mražené potěšění muselo být. Kluci italští zmrzlinu umí.

Největší památník

Chtěli jsme k Pantheonu, ale nějakou záhadou zabloudili k Monumento Nazionale a Vittorio Emanuele II. Poměrně nová záležitost vybudovaná k poctě prvního krále sjednocené Itálie. Jenom blbouni při budování zlikvidovali spoustu původních římských památek.

Kdo by si chtěl hrát na papeže, stačí zajít do obchodu.

Konečne Pantheon

2 000 let starý chrám věnovaný klasických bohům a do dnes nejzachovalejší starořímská památka. Fronty tu jsou, řada však proudí rychle a vevnitř je to nádhera. Za extra atmosféru může hlavně kruhový otvor ve stropě a celý tvar chrámu. Po Koloseu bez rozmýšlení, další top záležitost, kterou nesmíte vynechat.

Eliška si zamilovala kostely a proto jsem ji vzal do téhle nádhery (rodina Medici zase utrácela) – San Luigi dei Francesi vyzdobené Caravaggiem. Pustit modlitbičku, zapálit svíčku a jít dál, to byl plán. Dung mezitím prošla pár obchodů.

A pomalu jsme se vydali k hradu Sant’Angelo. Kromě parádního výhledu na Vatikán z horního patra, sloužil už za císaře Hadriána jako muzeum se sbírkou obrazů a zbraní. Pěkná prohlídka.

Vatikán

Širokou ulicí z hradu jsme došli až k náměstí Sv. Petra. Neříká se mu TO náměstí pro nic za nic. Ale slunce už zapadalo, tak honem ještě do baziliky Sv. Petra. Paradoxně jde o místo, kde se za Nera pořádaly hry a až v 17. stol. se z toho stal nevětší kostel světa.

Ale to už byl čas na večeři. Moc se nám hodila vlastní kuchyně, proto jsme jen v obchodě koupili suroviny a uvařili si doma. Navíc po sklence červeného se dobře usíná.

27. 7. 2017 (Čt)

Čtvrtek byl ve znamení Vatikánských muzeí. Lístky jsem zarezervoval předchozí večer, jinak bysme se přes frontu dostali do muzea až někdy odpoledne. Nejznámnější z „exponátů“ je Sixtinská kaple, ale projít všechny muzea, která v komplexu jsou, trvá pár hodin. Od Egypta, starověk až po modernu, člověk kouká, co všechno dokázali „sesbírat“. Taky je tam kavárna a mezinárodní jídelna, proto není třeba se bát, když přijde hlad.

Holky se unavily dost rychle a tak mně nechaly 2h, abych si zbytek prošel sám.

Po obědě, že půjdeme zpět. Rozdělili jsme se na hlavním nádraží, protože jeden rest zbýval. Projít Koloseum a Foro Romano, což jsou ruiny kapitolu. Popravdě nostalgická záležitost i hezká procházka.

28. 7. 2017 (Pá)

Poslední den byl čas balení a odpočinku. Nepouštěli jsme se už do žádných větších akcí. Check-out, doprava na letiště, čekání na bráně, kterou 10 minut před naloděním přehodili na jinou – radost, naštěstí nová brána nebyla daleko, rychlý let do Prahy a cesta do Brna za pět sedm. Měli jsme štěstíčko, protože na nás vyšli poslední tři volná místa v autobuse.

Itálie na nás dýchla svojí historií, mírně zklamala kuchyní (místní restaurace se moc nepředvely, kromě výborné kávy a zmrzliny), je třeba počítat s tím, že to není levný kraj (ceny ubytování v sezóně jsou vysoké), je přecpaná turisty, ale má spolehlivou cestovní infrastrukturu. Myslím, že se do Itálie rádi vrátíme, příště někam do přírody nebo k moři.

Mapy s popisy míst, která stojí za návštěvu, otevírací doby, vstupné

Benátky
Florencie
Řím

Mohlo by se vám ještě hodit