Zápisky z cesty po Vietnamu – 1. část (Viet Tri)

od Lubomír Peška · Leden 20, 2015

Obsah:

Let a první den ve Vietnamu – 31. 7. – 1. 8. 2012 (Út, St)

Dung navážila všechny zavazadla na přesné hodnoty – 22.9 kg, nevěřil jsem svým očím. Na letišti všechno prošlo, i kočárek pro Elišku, přes můj strach, že budeme kočárek muset vyhodit nebo doplácet těžký prachy za další nadměrné zavazadlo. S drzostí to prostě většinou funguje. Pražské letiště je proti Sheremetyevu v Moskvě drobeček. Řekl bych srovnatelné, možná i větší než Incheon v Korei.

Přes obavy z ruských aerolinek, všechno dopadlo dobře. Jen v Moskvě byl menší zádrhel, když jsme přehlídli průchod pro Transfer Passengers a hrnuli si to k východu. Vrátili se zpátky k přehlédnuté budce, kde byla jedna ruska s tím, že na pasovém teď nikdo není a tak jsme čekali dalších 30 minut, než se dostaví. Vypadá to, že v rusku nejsou lidi. Pak už jenom hledání brány a čekání na spoj. Eliška se hned seznámila se švarným ruským mládencem jménem Alex, který cestoval se svojí babičkou do Frankfurtu. Nakonec 9 hodin dlouhá a únavná cesta do Hanoie.

Ve Vietnamu

Následovalo setkání s rodiči a bratrem na letišti, který měl sebou svoji malou dcerku. Přivítali nás květinami, které jsme, ale téměř všechny rozmačkali při manipulaci s kufry, škoda. První dojem mě střelil jak puk do obličeje – brutální dusno a teplo a to je severní Vietnam, nevím jak dole na jihu, tam to musí skolit slony nebo větší potvory. Před návratem domů jsme to vzali přes obchod, kde jsme se s Eliškou stali atrakcí pro místní. Jedna zajímavá věc – po zaplacení na pokladně, před východem postávali chlupatí a kontrolovali jestli účtenka sedí se zbožím v košíku. Ale těším se na ovoce, protože, co jsem viděl v regálech jsem ještě neviděl.

Rodiče mají menší domeček s jedním patrem, kde budeme přespávat. Je to pokojíček Dung a bratra ze školních let a má tam snad i stejný nábytek jako před lety, takže velká nostalgie. Ostatní pokoje jsou malinkaté a záchod spojený s koupelnou. Plus rurální styl asi ve Vietnamu frčí.

A to už se hodovalo. A vodka a bia Ha Noi – vietnamské pivo s rýžovou příchutí. Slaboučké, ale v kombinaci s vodkou to zabírá. S přípitkem cham cho cham – do dna. Chtěli, abych si dal slepičí pařát, ale to jsem fakt neskousl. Při jídle se občas udržuje zajímavá hierarchie – muži sedí na židlích (na vyvýšených místech), oproti ženám, které jí na zemi. I kdybych to zkusil zavézt doma, tak to asi neprojde.

Vietnamci jsou družní a společenští a když se pije a jí, tak pořádně.
Den utekl, 22h místního času, ležíme v posteli s moskytiérou omotanou dokola, tak snad ty potvory neprojdou.

Viet Tri – 2. – 3. 8. 2012 (Čt, Pá)

Přes den je tady opravdu teplo, ne až tolik na stupně, ale hlavně skoro nefouká vítr, a když fouká, tak je horký. Permanentní sauna.

Běžný den

Za dva dny nás stihlo navštívit spousta kamarádů a příbuzných. Byli tady sousedé z okolí, spolužačka Dung, kamarád, bratr tatínka, sestra maminky, sousedka s manželem a dcerou. Taky jsme byli na periférii navštívit babičku, dědečka a tetu. Tatínek je ze 7 sourozenců.

Je vidět, že na menším městě je většina lidí chudších, jsou tady hodně poničené a rozestavěné domy.

Jídlo a pití

Pivo, jak už jsem psal – hodně slaboučké, s příchutí rýže. Měl jsem vzít trochu českého na ochutnání, co by říkali. Jinak tady vcelku frčí vodka a whisky, víno se pije málo.

Pečivo bohužel nic moc, chleba jsem zatím viděl jenom toastového typu.

Obědy a večeře jsou každý den společenské události, sedí se na zemi a z misek každý bere, co má rád. Jí se dlouho a pomalu, běžně hodinu a potom se ještě pokračuje posezením u čaje. V práci mají přestávku na oběd 1.5 h, takže těžká siesta.

Ostatní

Jízda autem, na motorce nebo na kole je kapitola sama pro sebe. Jak jsem vypozoroval, platí právo silnějšího – autobus má víc práv než cyklista, který uhne na zatroubení. Troubení se používá jako upozornění pro ostatní – pozor jedu a taky jako signál – uhni/ustup.

Dneska jsem se stal multi-milionářem, ale pocit trošku zkalí, že jde o jejich měnu – 10 000 000 Dongů, což znamená jenom 10 000 Kč.

Eliška všechno snáší dobře, má zatím jenom jeden bodanec od komára. Dung vypadá šťastně a spokojeně, ale sama řekla, že už je zvyklá na čistější prostředí. I když se tady docela uklízí, celkový pořádek je horší.

Viet Tri – 4. 8. 2012 (So)

Setkání

Dnes velké setkání s rodinou maminky. Bratři s dětmi a ti už se svými dětmi. 20 – 30 lidí. Musel se odnést stůl, aby se všichni vešli. Navíc rodiče ráno před oslavou jeli koupit snad půl prasátka.
Neměl jsem odvahu vyzkoušet všechny jídla, jako pečené odřezky kůže, krev s vnitřnostmi, sražená krev v misce, játra, ledviny. Jedu na jistotu, co vidím, že je libové maso, zelenina nebo ryba, to beru. Ostatní vyzkouším jenom ze zvědavosti. Doufám, že je tím příliš neurážím.

V noci byl výpadek proudu a trvá až do neděle. Krátká procházka s tím, že by mohlo být venku příjemněji, když v domě nefungují větráky a klimatizace se ukázala jako špatný odhad. 10h v noci a propocení na kost.

V pondělí by nás měl kamarád odvézt do Hanoie, kde bysme měli 4 dny zůstat. Už se celkem těším, ve Vietnamu jsme týden, ale ještě jsme toho příliš neviděli. Doufám, že si v Hanoii odpočineme.

Viet Tri – 5. 8. 2012 (Ne)

Další setkání

Zatím největší setkání bylo domluvené na neděli. Vyrazili jsme na okraj Viet Tri za dědečkem. Rýžové políčko, komáři, obrovské vážky, motýli a téměř prales v okolí.

Odhadem 40 lidí. Jenom dědeček Dung má 7 dětí. Před jídlem se za nás pomodlil. Pak už přislo ťukání vodkou, díky čemuž jsem skončil přiopilý. Na druhou stranu se naučil jak se to řekne vietnamsky – sai. Po jídle jsme se s Eliškou přemístili do jiného domu, kde v houpací síti po hodině přemlouvání Eliška usla.
Vrchol dne bylo, když jsem se snažil trefit zpátky, no a samozřejmě se ztratil. Po půl hodině bloudění jsme potkali místního, který nám dal vodu a trochu ovoce a pak, že nás vezme na motorce hledat po okolí. To už nás, ale hledalo půl vesnice, takže jsme se nakonec našli.

Výpadek proudu pro jistotu proběhl i v neděli večer, takže opět sauna a špatné spaní. A konečně přišel i déšť, tak si jenom říkám, jestli teď nebude pršet 2 týdny v kuse.

Viet Tri – 6. – 7. 8. 2012 (Po, Út)

Odjezd do Hanoie jsme odložili na středu, kvůli poslední návštěvě další babičky.

Díky velkým změnám teploty, klimatizace vs pokoje bez klimatizace, jsme všichni nachlazení.

Jestli se v České republice nadává na silnice, tady 70 km od hlavního města a dál jsou silnice neskutečný. Hrboly, výmoly, stačí vyjet kousek za město a normální silnice končí.
Zatím jsem viděl jenom dvě značky, jeden zákaz vjezdu a jednu přednost, ale nechápu jestli tady kromě práva silnějšího existují nějaká pravidla.

Na vesnici je to s čistotou ještě horší. Lidé jsou příjemmní, snaží se komunikovat s cizáky a rodina spolu opravdu drží, i když je velká.

Druhá věc je ohleduplnost, např., když vidí, že je v místnosti dítě, které uslo, tak ne, aby ztišili hlas nebo přesli do jiného pokoje, to je ani nenapadne. Prostě si vykládají nerušeně dál, případně si k tomu ještě pustí televizi.